Zveme vás do areálu, který byl vytvořen převážně v letech 1901 – 1910. Vše započalo Jurkovičovou přestavbou Jestřabského mlýna z počátku 18. století. Jeho základní zdivo architekt využil pro nově vznikající Vodoléčebný ústav. Postupně vznikaly další budovy, které se využívaly k vodoléčebným, slatinným a sirným léčebným procedurám déle, jak sto let. S postupem času jejich role přebíraly modernější lázeňské objekty, především sousedící Rehabilitační pavilón, dnes nazývaný Centrální lázně. V roce 2012 se areál zcela uzavřel, k letnímu slunění sloužila pouze část Říčních a slunečních lázní.

Život do tohoto historicky významného místa vrátila až rekonstrukce probíhající v letech 2021–2024, během které byl pod památkovým dohledem obnoven Vodoléčebný ústav (vystavěn 1902), Říční a sluneční lázně (1903), Sirné a slatinné lázně (1909-1941) a další technické objekty (1909). Hlavním cílem obnovy byla záchrana výjimečného architektonického díla Dušana Jurkoviče, které je navrženo na národní kulturní památku.

Jádrem celého prostoru je samotný objekt Vodoléčebného ústavu, v němž se nachází expozice věnovaná třem fenoménům tohoto místa: léčivým silám přírodních zdrojů, hudbě Leoše Janáčka a architektuře Dušana Jurkoviče. Prostor okolo původního bazénu slouží k relaxaci a pořádání kulturních a společenských akcí. Ve vstupním objektu vedle návštěvnického centra nechybí ani příjemná kavárna s posezením na terase.

Projekt obnovy areálu Vodoléčebného ústavu realizovala a financovala akciová společnost Lázně Luhačovice za přispění dotačního programu Ministerstva pro místní rozvoj - IROP.

Autorem projektu je Petr Všetečka s kolegy Karlem Menšíkem a Robertem Václavíkem / TRANSAT architekt Projekt proběhl pod dohledem památkové péče Národního památkového ústavu ÚOP Kroměříž a Odboru životního prostředí – památkové péče MeÚ Luhačovice.